2.8. Lysohorský čtyřlístek 2.0

Druhý ročník Lysohorského čtyřlístku se konal v sobotu 2. srpna a po vydařené loňské premiéře dostal podtitul MČR v Ultra SkyMarathonu. S tím bylo spojeno i větší množství přihlášených závodníků a taky kosmetické změny trati. Výraznou změnou bylo přesunutí startu a cíle k malebné chatě Švarná Hanka. Stejně jako v loňském roce jsem si i letos chtěl po částech projít celou trasu, ale nakonec jsem si prošel jenom jeden lístek a jak se později ukázalo, tak navíc ještě špatně. Ale však co, když bych jel někam dál, tak bych trasu do podrobností taky neznal, tak není co řešit. Cílenější příprava před samotným závodem neprobíhala, něco jsem naběhal, něco najezdil na kole, ale v globále bych to přirovnal k plivnutí do moře. Poslední týden před závodem patřil dovolenkovému ladění formy na jižní Moravě, které bylo spíše ve znamení nekončícího gastronomického festivalu. I když jsem samozřejmě plánoval jinak, tak vstupní podmínky pro závod nikterak nevybočily ze zajetých kolejí.

Sobota byla ve znamení brzkého vstávání, naštěstí už jsem měl většinu věcí připravenou předem, tak se to obešlo bez nějakých stresů. Cesta probíhá bez problémů a tak se svítáním dorážíme ke Švarné Hance, rodí se nový den, tady nahoře je nádherně, zatímco údolí halí mlžný opar. Na nic nečekáme a jdeme se zaprezentovat, jaké je moje překvapení, když na startovním čísle místo obligátního jména vidím napsáno Ven-Tyl, nestačím se divit, protože se tímto dostávám do elitní společnosti těch, kteří na čísle mají svojí přezdívku (třeba jako pozdější vítěz závodu KiliJanek) a taky to asi znamená, že ty moje kydy tady někdo čte. Čas do startu si krátím obvyklými kratochvílemi, ještě než se odstartuje je na pořadu dne krátká rozprava k závodu, která se nese ve velmi humorném duchu. Nicméně není na co čekat, sedmá hodina se blíží a s ní i samotný start závodu.

Mapa závodu

Odstartovalo se ve velmi poklidném tempu a čeká nás dlouhý seběh, už chvíli po startu se začínám slušně zahřívat a je jasné, že dnešní závod bude v jednom velkém vedru. Neběží se nějak extra rychle, kolem je dost lidí, nikam se moc neženu, nechci to hned za začátku zbytečně napálit. Nicméně nevím, kde nastala chyba, ale fakt je ten, že pár kilometrů po startu, ještě než začalo stoupání, začínám ve stehnech pociťovat jisté náznaky bolesti. To nevěstí nic dobrého, nevím co se děje, něco takového se mi tak brzy ještě nikdy nestalo, doufám, že to ve stoupání přejde. V údolí se ještě povaluje mlha, což má za příčinu zvýšení vlkhosti, ale naštěstí teplota tady ještě není vysoko, takže je to celkem příjemné. Konečně je tady stoupání, zaráží mě, že spousta lidí kolem přechází do chůze, zatímco já si v klidu cupitám. V těchto místech začíná sluníčko pomalu vyhrávat nad mlhou a vytváří nádherné scenérie, opravdu radost se koukat. Napojuji se na červenou značku od Visalájí a stále pomalým cupitáním ukrajuji výškové metry. Stále se mi jde dobře, kolem je pořád dost lidí a tak vždycky sem-tam prohodím nějaké to slovo. Opravdu to zatím utíká nějak rychle ani si to neuvědomím a už stoupám po sjezdovce. Bez problému si s ní poradím a tak v čase 1:21:16 si pípám první průchod na Lysé hoře. U občerstvení se moc nezdržuji, jenom se napiju, vezmu trochu ovoce a fičím dále.

První seběh - kousek před Ivančenou

Přede mnou je seběh po severní sjezdovce, je dost rozbitá, tak to moc nenapaluji, hlavně se chci bez problémů dostat dolů. Jenže po pár desítkách metrů je mi jasné, že dneska je opravdu něco špatně. Bolest ve stehnech je opravdu neskutečná, bolí mě každý došlap, snažím se co nejvíce využívat hole, ale nohám stejně moc neodlehčím. Nakonec sjezdovku nějak sejdu, ale jsem úplně K.O. zkouším to rozběhnout, ale o nějakém běhu se v mém případě nedá moc mluvit. Začíná mě předbíhat jeden závodník za druhým a mi je jasné, že dneska už je s nějakým dobrým umístěním ámen. Úsek v lese kolem Malchoru a následný seběh po kamenech je jedno velké utrpení, když se konečně dostanu na cestu, co vede k Ivančeně, tak se musím na chvíli zastavit a vydýchat se. Po této cestě se mi přece jenom "běží" o něco lépe, ale k i ideálu to má hodně daleko, stále někdo předbíhá, ale to mě nějak netrápí, momentálně bojuji sám se sebou. Těším se, až konečně budu stoupat na Kykulku, ať si nohy užijí jiný pohyb. Těsně před stoupáním mě dobíhá VZS Ruda a naprosto trefně říká něco o chromém starci, tím starcem samozřejmě myslí mě. Říkám mu, že má úplnou pravdu a že dneska už ho neohrozím. Na Kykulku sice vyjdu s ním, ale jakmile se začne sbíhat, tak mi okamžitě mizí v dáli. Při seběhu mě stále někdo předbíhá, ale jakmile dorazíme na rozcestí, kde pokračujeme po cestě do mírného kopce, tak po dlouhé době předbíhám i já. Seběh do Krásné vede pěkným lesem, snažím se nějak běžet, ale stále je to velké trápení, je to velká škoda, protože cesta je to nádherná. Po nějaké chvíli jsem v Krásné u mostu a začínám stoupat. V hlavě se mi honí zážitky z minulého roku a doufám, že letos tady tak trpět nebudu. Realita je ale trochu jiná, bolavé nohy, urputné vedro na otevřené louce a velký sklon vytvářejí vražednou kombinaci. Přejít po sluncem ozářené louce je opravdu za trest, horko je naprosto neskutečné, už chci být v lese. Bohužel v lese to není o nic lepší a i tady ze mě teče pot proudem. Stoupání se strašně vleče, neskutečně se trápím, předbíhají mě i nějací houbaři, což se mi snad ještě nikdy nestalo. Každopádně stačí prostý pohled a je jasné, že ostatní závodníci kolem mě na tom nejsou o nic lépe než já. V tomto stavu dorážím až k Malchoru, chtěl jsem se zkusit rozběhnout, ale nešlo to, tak pokračuji v chůzi. Před sebou už jenom vidím sjezdovku, kterou musím překonat, vůbec se mi do toho nechce, ale vidina občerstvovačky je celkem dost silný magnet. Nakonec to stoupání nebylo tak hrozné a v čase 3:46:49 si pípám druhý průchod.

Stoupání z Krásné - před Malchorem

Teď se na občerstvovačce zdržuji o dost déle, přece jenom nemám kam spěchat. Panuje tady naprosto úžasná atmosféra a vůbec se mi odtud nechce. Ovšem mám v plánu celý závod dokončit, tak se zvedám a vyrážím směrem na Ostravici. V seběhu opět trpím a spíše jenom rychleji jdu, kamenitý terén mi taky moc neprospívá, mám toho až po krk, co chvíli musím zastavit, abych nechal nohy odpočinout. Tímto způsobem se dostávám až na Lukšinec, kde se rozhoduji, že z dneška už bude jenom chodecká procházka. Nohy mě opravdu bolí jako nikdy a opravdu nemá smysl to lámat přes koleno, přece jenom je pěkný den, tak se ho budu snažit užít do sytosti. Klesání v lese za Butořankou mi taky pořádně dává zabrat, jakmile se dostávám na asfalt, tak opět musím na chvíli zastavit. I po tom asfaltě se mi nejde vůbec dobře, přemýšlím, jak bych mohl nohám ulevit a napadá mě myšlenka dne. Za chvíli přece půjdu kolem potoka, tak do něj skočím, ta studená voda určitě pomůže. Při první vhodné příležitosti tak  udělám a studená voda je opravdový balzám, je to tak úžasné, že si do potoka přímo sednu a nechávám vodu chladit svá rozpálená stehna. V tomto okamžiku mě dobíhá Pavel a vypadá, že nevěří svým očím, že mě vidí. Říkám mu co a jak, on oponuje, že na tom není zrovna nejlíp, na chvíli se taky ochladí a pak pokračujeme společně dále. Pavel se rozbíhá, ale já jsem na tom stále špatně, tak mi utíká. Když je asi dvacet metrů přede mnou, tak se otáčí a huláká něco ve smyslu, že si musí užít pocit, když je při závodě přede mnou. Potom ale dodá, že ho v kopci určitě doženu, no já v to teda momentálně nevěřím, ale vzhledem alespoň k částečnému zachování autority říkám, že určitě jo. Světe div se, v prvním kopci Pavla opravdu docházím, sedí na okraji cesty a nevypadá nejlíp. Zkouším ho trochu namotivovat a celkem se mi to daří, domlouváme se, že budeme společně pokračovat výletním tempem dále. Cesta po žluté značce od Šance patří k těm, co nemám moc rád, ale společně s Pavlem to příjemně utíká, opravdu nikam nespěcháme, čekáme jeden na druhého a za příjemného pokecu po třetí zdoláváme vrchol Lysé hory.

Společně s Pavlem u Kobylanky

Jsme domluveni na delší pauze, já se cítím celkem fajn, ale Pavel se potřebuje dát do kupy. Užívám si bohaté občerstvovačky a nejvíce času trávím u piva, které mi neskutečně chutná. Nakonec jsme tady strávili skoro dvacet minut, už mám chuť vyrazit, ale Pavel mě ještě na chvíli zastavuje, že ještě ne. OK, počkám, však nikam nespěcháme, potom co si Pavel sportovně odplivne jsem připraveni vyrazit dále. Opět je před námi seběh severní sjezdovky, nevím co se stalo, ale najednou mi to až takový problém nedělá, ne, že by mě nohy nebolely, ale jsem nějakým způsobem schopný rychlého pohybu. Tak snad to nebude jenom chvilkové. Zdá se, že to celkem půjde, protože bez větších problémů dorážíme k Ivančeně a potom i zdárně zdoláváme Kykulku. Z Kykulky je to nejdřív trochu prudší, ale za chvíli se to příjemně srovná a poklidným klusem pokračujeme dále. Najednou se mi běží úplně skvěle a mám chuť závodit, je jasné, že tady už umístění moc nevylepším, ale opravdu jsem plný elánu, tak to rozbíhám trochu rychleji. Pavlovi za chvíli utíkám, ale nebudu sketa, tak na něho na Hradové čekám. Ještě než dorazíme k hotelu P. Bezruč, tak cestu křižuje menší potok. Je to jedna z mála možností osvěžení, tak ji ihned využíváme, kolemjdoucí turisté asi moc nechápali, když nás tam viděli klečet a osvěžovat se, ale nám to bylo upřímně jedno. Dobíháme k mostu přes cestu a vydáváme se na dnešní poslední stoupání na Lysou. Tady si pořadatelé přichystali malý bonbónek, trasa nevede jako vloni kolem Veličků, ale přímo po sjezdovce. Jak jsem ji viděl, tak jsem jenom na sucho polkl, ale to nebylo nic proti Pavlovi, který rezolutně odmítl jít dál. Chvíli ho přemlouvám, ať pokračuje, ale odvětí mi jasným jdi! Hm, tak teda jo, jdu do toho, poperu se s tím. Celá sjezdovka je na slunci, subjektivně mi horko nepřijde tak hrozné, jako při stoupání z Krásné, ale záhul je to neskutečný. Metry snad neubývají, ten, kdo tady toto vymyslel, nemůže být normální. Luďo, promiň, ale kdybych tě teď měl vedle sebe, tak bych ti  z gusta od plic něco řekl. Napadá mě, žes musel mít v dětství nějaký ošklivý zážitek a teď se nám tady všem mstíš. Jak já tě nenávidím, ta sjezdovka snad neskončí, ty bys opravdu zasloužil co proto. V naprosté agonii s myšlenkami na vraždu nakonec sjezdovku zdolám, ale mám sto chutí se na všechno vykašlat. To se lehce řekne, ale když nad tím uvažuji, tak bych si stejně moc nepomohl a vydávám se dál. Než dorazím k Lukšinci, tak se dávám relativně do pohody, u Lukšince doháním X-TRAIL Dášu, chvilku s ní pokecám, ale netrvá to dlouho a jsem zase sám. Na křížení staré a nové červené jsou pořadatelé, které napůl vážně, napůl žertem žádám, aby mě zastřelili, ať už mám konečně klid. Milosrdné kulky se mi bohužel nedostane, tak aspoň nepohrdnu nabízenou vodou. Poslední stoupání nakonec nějak zvládám a jsem u vytoužené občerstvovačky. Neskutečně se těším na pivo, ale to už bohužel došlo. No tak co, voda taky není k zahození. Jedním uchem zaslechnu něco o zkrácení tratě, pátrám po podrobnostech a dozvídám se, že velký Luďa ze své pozice rozhodl, že vložený přicmrndek těsně před cílem se nepoběží. Jaká to úžasná zpráva! Luďo, být tady, tak ti snad dám pusu. Možná to přece jenom s tebou nebude tak hrozné, když dokážeš přijít s tak osvícenou myšlenkou. Pro jistotu se ještě ptám, jestli to náhodou není jenom hloupý vtip, ale když se každý dušuje, že to je pravda, tak tomu začínám věřit.

Poslední stoupání - nad Lukšincem

Nakopnutý touto zprávou se vydávám na cca posledních 12 km, seběh na Visaláje taky nemám moc v oblibě, ale nějak to musím zvládnout. Část, kterou jsem už dneska šel v opačném směru utíká celkem rychle, ale jakmile se dostanu ke zrádným loukám a brdkům, tak se morálka limitně blíží nule. Před sebou nikoho nevidím, ale kousek za sebou někoho tuším, tak se aspoň trochu snažím zrychlit, začínám mít toho plné zuby. Konečně jsem na Ježánkách, rozcestník ukazuje, že do cíle už to je jenom 3,5 km. Touto cestou jsem šel vloni v opačném směru při 5BV, ale jak po chvilce zjišťuji, vůbec si ji nepamatuji. Vede v krásném lese, ale některá stoupání mi dávají celkem pořádně zabrat. Čekám, kdy se objeví rozcestí Smrkovina, ale ono pořád nikde není. Myšlenka na cíl je urputná, nemůžu ji vytěsnit z hlavy. Nevím, jak dlouho jsem šel, ale k rozcestí se mi to neskutečně táhlo, konečně jsem u něho. Hurá, teď už to bude opravdu jenom kousek, poslední 1,5 km. Zkouším ze sebe ještě něco vymáčknout, ale moc už toho ve mě není, navíc mě zezadu někdo začíná stahovat. Dobíhám Lukáše z Pepa Teamu, který jde ještě s kolegou, snažím se je vyhecovat, ať se ještě rozběhnou, Lukáš se mnou kousek popoběhne, ale potom zase přechází do chůze. Odhaduji, že do cíle už to bude tak maximálně 500 metrů, teď už to snad bude v pohodě. To bych ale asi nebyl já, aby se ještě něco nesemlelo, nějak jsem se zapomněl dívat za sebe a tak, když vidím cedulku oznamující, že do cíle je to 300 m, mě dobíhá borec, který se vzal kdo ví odkud. Samozřejmě svou pozici nedám jen tak zadarmo a tak, i když už toho mám až až trochu zrychlím, borec se pořád drží, tak zrychlím ještě víc. Myslím, že tímto tempem bych ho už mohl urvat, bohužel se pořád drží a tak zařazuji nejvyšší stupeň. Po více něž 60 km naprosto regulérně sprintuji do cíle, je mi jasné, že nemám šanci to vydržet nějak dlouho, ale borec už naštěstí odpadl, ještě chvíli vydržím a když za sebou vidím díru, tak zvolním. Poslední metry už dobíhám v poklidu, v čase 11:41:17 jsem v cíli a jsem neskutečně rád, že to mám za sebou. V dnešním počasí a stavu to byl pro mě neskutečný výkon.

Mám toho dost, prohodím s ostatními pár slov a jdu se svalit na trávu, tam nakonec vydržím téměř hodinu, protože pokaždé, když jsem se chtěl zvednout, tak jsem do nějaké části těla chytl pořádnou křeč. Nakonec jsem se zvednout dokázal, dopřál si studenou sprchu a potom zasloužený guláš a pivo. Čas do vyhlášení ubíhal velice rychle, samotné vyhlašování se opět neslo ve veselém duchu, stejně tak i následná tombola. Tím taky celý závod skončil a my jsme mohli vyrazit zpět domů.

Kompletní výsledky zde

Webové stránky závodu

Hodnocení závodu + zajímavosti:
Nevím, co pochválit dřív, na tomto závodě jsem nenašel absolutně žádnou chybičku, všechno bylo naprosto úžasné. Děkuji celému pořadatelskému týmu i všem spoluzávodníkům za opravdu vydařený závod. Doufám, že se za rok opět objevím na startu a že tento závod konečně absolvuji bez omezujících problémů.

Statistika:

čas: 11:41:17

umístění celkové/v kategorii: 114/71

průměrný tep: 142/min

maximální tep: 189/min

spálená energie: 35 303 kJ

Tracklog: