9. - 11.5. Jesenická stovka

Týden po Perun SkyMarathonu jsem se postavil na start dalšího horského běhu - Jesenickou stovku. Jak už je z názvu patrné, čekalo na mě okolo 100 kilometrů přes Jeseníky, na což jsem se hodně těšil. Přece jenom Jeseníky jsou pro mě pořád dost neprobádané a je třeba je poznat i při jiném závodě, než je Horská výzva. Je pravda, že Perun mě celkem dost vyšťavil a necítil jsem se v naprosté pohodě, ale na druhou stranu mě celkem uklidňovalo udávané převýšení, které zhruba odpovídalo  tomu, co jsem absolvoval na Perunovi. Akorát s tím rozdílem, že tady to bylo na více než dvojnásobně dlouhé trase, takže by to zase nemuselo být až tak obtížné. A byl tady ještě jeden důvod, abych se těšil, protože se jednalo o mojí první regulérní stovku, loňských 5BV nepočítám, protože se jedná o dost specifickou akci. Takže očekávání a nadšení určitě bylo velké. Byl jsem zvědav, jak to celé zvládnu a jako předstartovní cíl jsem si dal absolvovat celý závod do 17 hodin, v koutku duše jsem samozřejmě uvažoval o lepším čase, říkal jsem si, že pokud by všechno klaplo, tak by to mohlo vyjít i na 15 hodin, což už by pro mě byl čas z říše snů. Každopádně před startem se krásně plánuje, ale potom už je to o něčem jiném.

Start a cíl závodu byl umístěn v Šumperku, cestu do Šumperku absolvuji společně s Pavlem vlakem. Dokonce díky nespolehlivosti Českých drah do Šumperka dorážíme dřívějším spojem, než jsme plánovali. Po cestě jsme se už setkali s dalšími účastníky, takže o zábavu nebyla nouze. V samotném Šumperku se nejdříve nemůžeme moc zorientovat, ale po chvíli už nabíráme správný směr k místnímu učilišti, kde už na nás čekalo luxusní zázemí. V tělocvičně si vybíráme klidný koutek a začínáme se zabydlovat, start je naplánovaný na 23:00, takže máme spoustu času se pořádně připravit. U prezentace jsme dostali na A3 mapu a velmi podrobný itinerář tratě, takže zkoumáme, co nás všechno čeká a nemine. S blížící se hodinou startu atmosféra houstne, probíhají poslední instrukce pořadatelů a potom se už přesouváme ven, abychom přesně ve 23:00 mohli odstartovat.
Odhadem je nás něco přes 100, takže určitě komornější počet, než u akcí, kterých se běžně účastním. Celý dav se dává do pohybu, hned od startu se běží, ale není to žádná závratná rychlost, prostě pěkně na pohodu. I tímto tempem se startovní pole celkem rychle roztrhá a jakmile jsme v lese, tak už se jde v jednotlivých skupinkách. Upřímně, celá noční část mi celkem dost splývá dohromady a v paměti mám jenom takové střípky. Každopádně přes lesy, louky a vesničky to ubíhá celkem rychle,a i když jsem v neznámém prostředí, tak s orientací nějaké velké problémy nejsou, pro jistotu se snažím vždycky jít s někým, abych někde zbytečně nezabloudil. Všechny dosavadní kontroly jsme zatím bez problémů objevily, tak doufám, že to ve stejném stylu půjde i dál. Zhruba po 30 km je před námi Branná, ještě než k ní dojdeme, tak nás čeká úmorný běh po asfaltu, který se mi vůbec nelíbí. V Branné doplňuji vodu a poté se se skupinkou vydáváme po značce dál. Bohužel orientace je tady trochu horší a tak mineme tajnou kontrolu, která zde byla umístěna. V tom okamžiku to samozřejmě nevíme, takže jdeme v klidu dál. Pokračujeme mezi skalami, dole pod námi je potok, tento úsek se mi strašně líbí. I když ve svitu čelovky si nedokážu prohlédnout celou scenérii, tak i takhle to má své kouzlo. Tady se taky odpoutávám od skupiny a jdu celkem dlouho sám, vím, že někdy tady by měla být kontrola, ovšem jsem líný vytahovat mapu a tak spoléhám na to, že ji uvidím. Jdu stále sám a když dorazím až do Ramzové, tak mi je jasné, že jsem si kontroly nevšiml, no snad to nebude problém. Chvilku počkám na skupinku co je za mnou a ptám se, jestli tam ta kontrola byla, říkali, že jo, že na mě dokonce volali, ale bohužel jsem je neslyšel. Jsme v Ramzové a před námi je trasa, kterou znám ze zmiňované Horská výzvy. Jsme tady ve čtvěřici, ale dva borci nás nechávají jít dál, s tím, že si tady na chvilku lehnou. Popravdě to moc nechápu, protože noc pomalu končí a přece jenom s novým dnem se jde hned o něco lépe. Každopádně je to jejich rozhodnutí, tak se rozloučíme a jdeme dál už jenom ve dvojici.

Tak se seznamuji s Dušanem, se kterým nakonec dojdu až do cíle, což samozřejmě teď ještě vůbec netuším. Za příjemného hovoru míjíme Vražedný potok, Obří skály a už jsme na Šeráku. Přes Keprník se vydáváme na Vozku, kde jsem poprvé a nemůžu se vynadívat, jaká je to nádhera. Z Vozky je takový pekný techničtější seběh, který si celkem užívám, u Vřesové studánky si chvíli odpočineme, doplníme vodu a po chvíli se vydáváme směr Červenohorské sedlo. S Dušanem se domlouváme, že tady se ještě zastavovat nebudeme, že zastávku uděláme až na Švýcárně. Dlouhý seběh po asfaltu udělá své a já dostávám syndrom ČHS, a tak stejně jako na Horské výzvě si musím jít dřepnout do lesíka a vykonat co je třeba. Cestou ke Švýcárně se celkem trápím, nějak mi docházejí síly, cítím, že to nějak není ono, těším se, až tam dojdeme, chvíli si odpočinem a hlavně, že si dám pivo. Nějak se ke Švýcárně přece jenom dobelhám, venku nejdřív doplním vodu a něco pojím a teprve potom jdu dovnitř, kde už na mě čeká Dušan a před ním vytoužené pivo. Kopnu ho do sebe jako nic, je to úplná lahoda, kolem nás sedí ubytovaní hosté a zrovna snídají, vůně čerstvé buchty je úplně úchvatná, hned bych si kus dal a zůstal tady sedět. Nicméně se nenecháme zviklat a radši pokračujeme dále. Pivo mě celkem spravilo, ale už to opravdu není jako na začátku, běh teď často střídáme s chůzí, asfaltový seběh na Ovčárnu taky není nic příjemného, ale nějak ho přežiju. Před námi je úsek, na který se moc těším, hřebenovku na Skřítek mám hodně rád. Nejdřív na ni samozřejmě musíme vystoupat, ale v rámci možností si s tím poradíme. Na hřebeni celkem dost fouká a je zima, váhám, jestli si mám obléct bundu nebo ne, nakonec se rozhoduju, že to zkusím bez bundy a pokud by to bylo neúnosné, tak si ji obleču. Tady to ubíhá úplně samo, převážnou část tohoto úseku běžíme, ani se nerozkoukám a jsme u Ztracených kamenů, teď nás čeká prudký seběh na Skřítek. Už je tady i celkem dost turistů, kteří nás i povbuzují, což je určitě příjemné. Dobíháme na Skřítek, kde je tajná kontrola s občerstvovačkou. Jako organizátor je tady Martin, se kterým se znám z LysaCUPu, takže se dávám do řeči a zjišťuji co a jak. Informace, že jsme v Branné minuli tajnou kontrolu nás moc nepotěší, naopak sdělení, že jsme zhruba kolem 15. místa má úplně opačný efekt. Tady se k nám přidává ještě jeden borec, takže posledních 20 kilometrů absolvujeme ve trojici.

Pomalu začínáme kalkulovat s výsledným časem, do cíle už to přece jenom není tak daleko a tempo máme relativně rychlé. Vypadá to, že bychom se pod magických 15 hodin mohli dostat, což by byla absolutní bomba. Hned od Skřítku je před námi nekonečný asfaltový úsek do mírného kopce, kde neskutečně trpím, sice jsem pořád schopný běžet, ale není to žádná sláva. Stoupání je za námi, ale aby toho nebylo málo tak následující seběh je opět po asfaltu, no to je něco pro mě a moje nohy. Už se pomalu začíná ozývat bolest a nevím, nevím, jak to zvládnu. Naštěstí k poslední kontrole to po asfaltu není, tak se zase hodím trochu do pohody, následuje seběh do Vikýřovic, odkud už to je do cíle opravdu jenom kousek, jenom nějakých 5 kilometrů. Ale co se tady se mnou dělo, to bylo něco neskutečného, před námi není nic jiného než asfalt, navíc ještě v přímce, takže vidíme, kolik toho je před námi, začínám toho mít až až, ale pořád jsem schopný nějakého klusu, což moc nechápu. Konečně je před námi poslední stoupání a potom už krátká cesta lesem do cíle, nakonec jsme to ještě byli schopni i rozběhnout a tak do cíle dobíháme v čase 14:30. Jsem rád, že to mám za sebou a ještě navíc v takovém čase. Nadšení trochu zchladí informace, že za neprojití tajné kontroly v Branné máme penalizaci 30 minut, což  v tento okamžik nejsem moc schopný pobrat, ale s odstupem času to hodnotím jako správné řešení. Ve své podstatě je to vlastně úplně jedno, hlavní pro mě je, že jsem v cíli a nemusím už nikam jít.

Cílová momentka zdroj: jesenickastovka.cz

Webové stránky závodu

Kompletní výsledky zde

Hodnocení závodu + zajímavosti:

Určitě se jednalo o vyvedený závod, moucha v podobě tajné kontroly v Branné není nic hrozného a to, že jsem ji minul je moje chyba a ne chyba organizátorů. Za nízké startovné jsme měli plný servis, se kterým jsem ani náhodou nepočítal, takže určitě velká spokojenost. Celý organizátorský tým si zaslouží velké poděkování, protože všechno šlapalo, jak mělo. U mě převládají jednoznačně pozitivní pocity a pokud se bude konat další ročník a zdraví dovolí, tak se na startu určitě zase ukážu.

Statistika:

čas: 14:30 + 0:30

umístění celkové/v kategorii: 19/19

GPS tracklog: bohužel se vyskytly problémy, tak to vypadá, jak to vypadá, nic kloudnějšího jsem z toho nedokázal vytáhnout