3.5. Perun SkyMarathon

První květnovou sobotu se konal 1. ročník závodu Perun SkyMarathon, které bylo zároveň vyhlášeno jako mistrovství ČR ve SkyMarathonu. Pokud je někomu pojem SkyMarathon neznámý, tak vězte, že se jedná o disciplínu skyrunningu s délkou okolo 40 km a minimálním pozitivním převýšením 2 000 m (více se můžete dočíst na stránkách české skyrunningové asociace). Na tomto závodě si organizátoři připravili trať o délce 41 km s převýšením 3 195 m, trať byla zasazena do koutu Beskyd, který moc neznám, tak jsem se hodně těšil, že opět poznám něco nového. Přihlášený jsem byl samozřejmě hodně dopředu a nějak jsem si s trasou hlavu nelámal, ale jakmile se termín závodu přibližoval, začalo mi docházet, že to určitě nebude procházka růžovým sadem. Přece jenom jsem začal nad parametry závodu a především převýšením pociťovat respekt. Úsměv na tváři nevykouzlila ani předpověď, která slibovala dost nepříznivé počasí. Samozřejmě do startu se to mohlo ještě několikrát změnit, ale na pohodě to určitě nepřidalo.

Sobotní probuzení ukázalo, že předpověď nezklamala, takže bylo jasné, že nás bude čekat mlha, déšť, vítr a zima. Prostě když extrém, tak se vším všudy. O dopravu se tentokrát postaral Honza (díky), po cestě jsme ještě nabrali Pavla, který neměl v plánu startovat, ale chtěl se zúčastnit aspoň jako divák. Cesta do Oldřichovic, až na malé zaváhání, proběhla bez problémů, dokonce jsme ještě stihli urvat místo na nejbližším parkovišti od registrace. Registrace probíhala venku, takže už jsme mohli začít nasávat ty správné klimatické podmínky. Vyzvedl jsem si svou tašku a mohl se pomalu jít připravovat. Počasí je opravdu nic moc a tak opět řeším co si obléct, nakonec volím ověřenou kombinaci a do batohu pro jistotu přidávám bundu. Mimo bundy s sebou ponesu ještě camel s vodou a nějaké ty energetické věcičky a v rukou samozřejmě hole. Že bych tento závod absolvoval bez nich ani v nejmenším neuvažuji. Ještě předám pytel s věcmi, které chci nechat vyvézt nahoru do cíle a už se pomalu přesouvám do místa startu.

První stoupání je za mnou

Tady je už národa více než dost, tak si najdu místečko a čekám až to celé vypukne. Je mi celkem zima, tak doufám, že oficiality nebudou příliš dlouho trvat. Nějaké proslovy a informace probíhají, ale moc je nevnímám, už bych chtěl opravdu běžet. Naštěstí to trvá jenom pár chvil a už je odstartováno. Všech zhruba 400 závodníků se dává do pohybu a ukrajuje první metry, čeká nás pár metrů po asfaltu a pak to začne. Sjezdovkou až nahoru k chatě Javorový. Tuto trasu chodím vždycky jenom jednou ročně při B7, takže letos to asi bude dvakrát :-) Hned za začátku je to pořádný krpál, nemá smysl tady přepálit, ale každopádně tempo mám celkem slušné a dost lidí předbíhám, dotahuji se do míst, kde kolem sebe vidím borce, kteří mě obvykle porážejí, to je znamení, že bych měl trochu zpomalit. Stoupání je nekonečné, ale ve vyšších partiích je celkem dost povzbuzujících diváků, takže to jde. Z mlhy se pomalu začínají objevovat obrysy staveb, takže je mi jasné, že první stoupání mám za sebou. Nahoře čeká Pavel, tak ho jenom pozdravím a rozbíhám se do dalších kilometrů, teď je přede mnou seběh do Gut, kde taky bude první občerstvovačka. Ze začátku je to po pěkné lesní cestě, následně lesem, běžím si svoje tempo a vůbec mi nevadí, že mě dost lidí předbíhá, seběhy moc neumím, a radši poběžím trochu pomaleji, než si hned na začátku odvařit nohy. Pomalu se dostávám do tempa a taky si to začínám užívat, počasí už nějak nevnímám, spíš se snažím koukat kolem sebe a užít si krásnou trasu. Pěkně to utíká a ani se nenaděju a je tady první občerstvovačka, nezdržuji se, jenom do sebe hodím kelímek vody, kousek čokolády a valím dál.

Frmol na první občerstvovačce

Teď je přede mnou stoupání na Javorový, startovní pole už je celkem roztrhané, tak už jdu víceméně sám. Začátek je opět do pořádného kopce po téměř neznatelné stezce, zatím se mi to hodně líbí, výběr trasy je opravdu super. Stoupání je opravdu výživné, ale dokážu si s ním poradit, dobíhám k lesní cestě, chvíli pokračuji po ní a po delší době se opět rozbíhám. Ovšem za chvíli je tady další pořádný stoupák a teď už přímo na Javorový, je to opět výživné, začíná mi docházet, o co tady dneska asi půjde. Prostě a jednoduše co největším svahem nahoru, abych za chvíli zase seběhl dolů. Na Javorový se úspěšně vyškrábu, opět tady čeká Pavel, podá nějaké rychlé informace, které stejně moc nevnímám a rychle fičím dál. Trasae teď vede směrem k Šindelné, ale ještě než doběhneme k rozcestníku, tak prudce zahýbáme doprava a sbíháme do Řeky. Tento seběh je neskutečný, něco takového jsem snad ještě nikdy neběžel/nešel. První část ještě relativně jde, ale ta druhá, která vede korytem potoka je opravdu TOP, hodně těžký seběh po vlhkých kamenech, místo běhu jenom jdu, nebo spíš pomalu kladu jednu nohu před druhou, všichni okolo jsou na tom stejně, každý se přes to chce dostat bez zranění. Sestup nějak přežiju a už běžím směrem ke sjezdovce v Řece. Tady nás čeká taková mezihra v podobě jejího výstupu a okamžitého sestupu. Pod sjezdovkou je občerstvovačka, ale teď ji vynechávám, něco si dám, až seběhnu sjezdovku. Výstup sjezdovkou je opět dost šílený, sklon je to neskutečný a vzdálenost snad nekonečná. Na vrchol není zdaleka vidět, tak jenom strojově šlapu, dokonce se mi podaří předběhnout pár lidí, což moc nechápu, protože mám pocit, že se sotva vleču. Naštěstí každé stoupání má svůj konec a stejně tak to bylo i tady u tohoto, nahoře mám toho celkem dost a tak se těším, že si trochu odpočinu při seběhu. Bohužel jsem se dost zmýlil, běží se pod vlekem a na zemi je souvislá vrstva bláta, v kombinaci s vražedným sklonem to nevěstí nic dobrého. Je třeba dávat pozor, protože to není nic příjemného, snažím se moc nebrzdit a tak jsem dole celkem rychle a jdu navštívit zaslouženou občerstvovačku. Trochu vody, zase nějaká čokoláda a valím dál.

Opět musím vystoupat tam, kde už jsem dneska jednou byl, k rozcestí Šindelná. První část je opět hodně vydatná, ale potom se to zlomí a je to dokonce i takové běžečtější. Jsem sám, kolem mě nikdo není, tak si to pohodově šinu stále dopředu. Na Šindelné opět čeká Pavel, povzbuzení od něho je příjemné, hned se mi jde jinak. Trasa se teď zvolňuje a následuje běhavý úsek k rozcestí Kalužný. Bohužel někde začíná být něco špatně a já se nemůžu ani za mák rozběhnout. Začíná mě zezadu tahat pravé stehno, asi jsem to v nějakém seběhu moc napálil. Chtěl bych běžet, ale opravdu to moc nejde, začínají mě předbíhat ostatní, vždycky když mě předběhnou, tak se jich chci chytit, ale nejsem schopný s nimi běžet delší dobu. Pokračuju dál spíše jenom takovým klusem, aspoň že nemusím přecházet do chůze. U Kalužného opouštím červenou značku a po zelené sbíhám do Tyry, stále se trápím, ale noha už tak nebolí a tempo není tak pomalé jako dřív. I tady mě ještě pár lidí předbíhá, ale je potěšitelné, že už jsem schopný běžet s nimi. V Tyře je další občerstvovačka a tady si trochu odpočinu, zdržuju se trochu déle než na předchozích. Na cestu si ještě vezmu pár kousků čokolády a za chůze je pomalu pojídám, dalo by se tady sice běžet, ale volím strategii chůze a doplnění energie.

Stoupání na Ostrý je celkem krátké a prudké, ale mi se jde dobře, cítím dost sil, noha už nebolí, takže to snad půjde. Opravdu to není nic hrozného a za chvíli už jsem na vrcholu, je tady malá občerstvovačka, tak do sebe hodím kelímek vody, který celkem přijde k duhu. Následuje pohodový seběh k chatě Kozinec, je po pěkné cestě a protože už to je poslední seběh, tak se moc nešetřím a snažím se běžet na plno. K chatě je to celkem daleko, ale díky tomu, že běžím dost rychle, tak jsem tam za pár chvil. Využívám poslední možnosti občerstvení a vydávám se na poslední část z kopce. Teď už se opravdu vůbec nešetřím, protože si říkám, že do toho finálního kopce se už nějak dostanu. Nejdřív lesem a potom přes louky dobíhám do Oldřichovic, po dlouhé době následuje pár asfaltových metrů a už jsem na zelené značce, která mě dovede až do cíle na chatě Javorový. Tuto trasu jsem kdysi dávno šel a mám zafixováno, že to nebyla zrovna procházka. Skutečně je to tak, stoupání je to opět výživné, před sebou vidím asi dva nebo tři závodníky, tak se je snažím dotáhnout, po chvíli se mi to daří a dokonce je i předbíhám, pokud by mi to tempo vydrželo až do cíle, tak by to bylo fajn. Bohužel se tak nestalo a já jsem musel trochu zvolnit, stoupáme v serpentinách, tak aspoň o sobě máme přehled, je to opět nekonečné a začínám mít toho plné kecky. Míjím rozcestník, který ukazuje, že už to je jenom 1,5 km, super, to už nějak doklepu.

Do cíle už to je za pár

Opět jsem ale zvolnil, takže ti, které jsem předběhl, jdou přede mě, snažím se jich chytit, ale to byla chyba, protože se mi začínají ozývat křeče. Nemá smysl si pár metrů před cílem proti nim něco brát, tak to budu muset přetrpět, není to žádná slast, ale jde to. V těchto okamžicích mi na proti přišel Pavel a snaží se mě povzbudit, říká, že už je to jenom pár metrů, že za chvíli jsem u horní stanice lanovky a pak už je to jenom kousek po sjezdovce. Po pravdě moc toho kolem sebe nevnímám, takže jsem rád, že se tu objevil. Opravdu výjimečně nelhal a za chvilku už stoupám po sjezdovce, nahoře někde tuším cíl, ale přes mlhu nejde nic vidět, za chvíli už slyším hrát hudbu, takže je jasné, že už tam budu. Pavel mě ještě upozorňuje, že tam jsou dva oblouky a cíl je až za tím druhým. Upínám tedy myšlenky k tomu, abych se dostal až za druhý oblouk, konečně se v mlze vyloupne, já ze sebe ještě vymáčknu posledních pár sil, přecházím do běhu a s rukama nad hlavou probíhám cílem.

Marnost po doběhu do cíle

Mám toho opravdu dost,sotva se držím na nohou, na druhou stranu už to mám za sebou a s časem, o kterém se mi před startem ani nesnilo. Po chvíli odpočinku jsem schopen přejít do chaty, kde je sice hlava na hlavě, ale najdu si místečko, kde si můžu pořádně vydechnout. Převlečení do suchého a teplá polévka taky pomůže a já se začínám cítit v pohodě. Honza už je tady taky a protože na vyhlášení čekat nechceme, tak se vydáváme na cestu zpět domů.

Kompletní výsledky zde

Webové stránky závodu

Hodnocení závodu :
Naprosto úžasný závod, i přesto, že se jednalo o první ročník, tak vše klapalo jak mělo. Nenapadá mě nic, co by se pořadatelům dalo vytknout. Trasa vybraná úplně úžasně, líbila se mi strašně moc. Značení tratě bylo snad nejluxusnější, co jsem kdy zažil, občerstvovačky na výborné úrovni. Všichni pořadatelé ať už v zázemí nebo na trase neskutečně milí a ochotní. Všichni si zaslouží velké poděkování!

Statistika:

čas: 05:49:23

umístění celkové/v kategorii: 135/95

průměrný tep: 162/min

maximální tep: 182/min

spálená energie: 21 181 kJ

Tracklog: