27.4. Porubajk marathon

Poslední dubnová sobota je v okolí Ostravy již nějakou tu dobu věnována MTB maratonu, všeobecně známému jako ŠKODABIKE. Letos se jel už 6. ročník, ale poprvé pod novým názvem - Porubajk marathon. Jako každoročně jsem se chtěl i letos zúčastnit, nejprve jsem váhal, jestli po loňském ročníku i letos pojedu dlouhou trať a nebo zkusím štěstí na krátké trase. Nakonec moje rozmýšlení vyřešil Pavel (o kterém se ještě párkrát zmíním), který už byl přihlášený na dlouhou a když jsem se ho ptal, jestli to myslí vážně, tak mi odpověděl krásným souslovím "více kilometrů - více zábavy". Takže rozhodnuto, nenechám se přece zahambit a pojedu dlouhou. Jednu chvíli to vypadalo, že se bohužel kvůli práci na start nepostavím, ale nakonec se mi tuto nepříjemnost podařilo vyřešit. Teď už jenom zbývalo připravit kolo, ať tu porci kilometrů úspěšně zvládne. Přece jenom necelých 70 km je dost a letos jsem na horáku takovou štreku ještě neabsolvoval.

Přípravu jsem klasicky nechal na poslední možnou chvíli - páteční odpoledne. Moc jsem tomu nedal, s očekáváním množství bláta jsem kolo jenom trochu opláchl, přehodil přední-zadní plášť, trochu promazal a hotovo. Bohužel současně s přípravou kola mě potkala taková menší nepříjemná věc, kterou jsem si soukromě nazval "sračka jak cyp". Asi jsem během dne do sebe dostal něco nedobrého a tak to chtělo ven. Takže k servisování kola se v pravidelných intervalech přidávala návštěva WC. Bohužel moribundus byl tak silný, že cokoliv co jsem později dostal do sebe, šlo okamžitě ven, nedokázal jsem v sobě udržet ani vodu. S tímto hendikepem začínám  měnit plány a dávám si za cíl úspěšně dojet do cíle, samozřejmě pokud vůbec ráno budu schopný provozu. Přes noc se žaludek a střeva zklidnily, ale že bych se cítil ve 100% stavu se říct nedalo, každopádně záchod jsem navštívit nemusel, takže alespoň v tomto směru vše OK.

Počasí ráno se příliš přívětivě netváří, ale není to nic hrozného, je jenom pod mrakem a zatím trochu zima. Předpokládám, že při závodě mi bude teplo více než dost, takže ani na chvíli neuvažuji o dlouhém rukávu, volím jenom tenké termotriko naspod, ale později se ukáže, že i to je moc. Po snídani jsem si připravil nějaké doplňovače energie, zkontroloval jestli mám vše, co mám mít a vyrazil na start. Prezenci za mě už v pátek vyřešil Kamil - díky, takže jsem měl o starost méně. Start závodu je naplánován na 10:00, já jsem na místě něco před půl, hledám přítelkyni, která na mě společně s kamarádkou čeká, lidí není nějak extra, takže to netrvá dlouho a dostávám od ní na posilněnou banán, vodu a samozřejmě  předstartovní pusu. Ještě chvíli pokecáme, ale potom už na nic nečekám a jdu se postavit na start. První koridor je rezervován pro 100 nejlepších z loňska, mezi které bohužel nepatřím, tak se musím zařadit až za něj. Ale vůbec mi to nevadí, taktiku mám, že si pojedu na pohodu a když to půjde, tak do toho trochu šlápnu. Daří se mi najít Pavla, který mi kolegiálně drží místo, takže zase o starost míň. Jsme zhruba tak v půlce všech závodníků, což beru jako ideální stav. Ještě chvíli kecáme, ale desátá se neúprosně blíží a je tu START.

Peleton se dává do pohybu, tempo je rozumné, ne jako vloni, kdy jsem pár metrů po startu nemohl popadnout dech. Prvních pár set metrů jedu společně s Pavlem, ale zas až tak na pohodu jet nemůžu a tak do toho šlápnu trochu víc, vjíždíme do lesoparku za Porubou, startovní pole už je celkem pěkně roztahané, tak nejsou žádné problémy, projíždíme areálem Vřesinského koupaliště a už je tu první vážnější kopec - sjezdovka Skalka. Bojím se, aby se nahoře v úzkém vjezdu do lesa nevytvořil špunt, ale krátký pohled mě nechává klidným, vše jde plynule jako na drátkách. Házím tam kašpárka a hezky pomaličku sjezdovku vyjíždím, za chvíli jsem nahoře, odbočuji do lesa a můžu se trochu vydýchat, přichází restaurace Mexiko a za ní moje neoblíbená část - stoupání ke Klimkovickým lázním, naštěstí mě nějak nerozhází a tak si můžu dál v pohodě pokračovat. Nikam se nehoním, tempo tak akorát, sem-tam někoho předjedu nebo někdo předjede mě. Stále pohodovým tempem dorážím k Panskému mlýnu, kde začíná úsek po celkem kvalitní cestě, jsme skupina asi 10 závodníků a začíná se trochu nabírat rychlost. To ovšem netrvá dlouho, protože je tady první občerstvovací stanice, zastavuji, doplňuji bidon, dávám si banán a ještě něco na cestu do dresu, bohužel jsem se zastavil na delší dobu než ostatní, takže pokračuji sám, nicméně nemá to dlouhého trvání, protože po chvíli se vjíždí do lesa, kde začíná být bláto, je tam taky jeden brod, takže skupinku v pohodě dojíždím a dále pokračuji s nima.

Krátce po startu, zlobí mě tepák    zdroj: george81cz.rajce.net

Trasa je pořád pohodová, ale vím, že za chvíli přijde další neoblíbené stoupání k Jakubčovicím, jsem na něj připraven, ale bohužel kousek před ním přede mnou padají dva lidi, abych se jim vyhnul rychle vycvakávám nohu z pedálu, ale při tom pohybu dostávám úplně nechutnou křeč do lýtka. Nedá se nic dělat, musím chvíli počkat, až trochu odezní, mezitím mi samozřejmě všichni ujeli, takže jsem zase sám. Po nějaké chvilce už to vypadá dobře, tak znovu nasedám na kolo a jedu dál, pro jistotu do sebe hodím jeden magneslife, kdyby se křeč chtěla vrátit. Ve stoupání se dozvídám, že jsem zhruba kolem 115. místa, což není vůbec špatné umístění. Vidím před sebou i nějakou skupinku, ale zatím je dost daleko. Z Jakubčovic následuje dlouhý sjezd, ale ten jedu celý sám, stejně jako celý úsek až do Nových Sedlic, kde začíná další výživné stoupání, tady předjíždím pár borců ,kterým už to očividně moc nejede. Já už se taky necítím nějak extra, ale že bych se vysloveně trápil to určitě ne. Přichází můj další neoblíbený úsek - kličkovaná v lese ke druhé občerstvovačce v Pusté Polomi, nějakým způsobem ji přetrpím a už se dostávám k  občerstvení. Tady se sbíhají obě trasy, takže je tady celkem frmol, tak jenom rychle doplňuji bidon, sním kousek banánu a pomeranče a vydávám se na poslední kilometry.

Po občerstvení následuje krásný sjezd do Horní Lhoty, bohužel se musíme vyhýbat pomalejším jezdcům z krátké trasy, takže je to velice náročné na pozornost. Přichází stoupání podél Vaňkového kopce a mi se začínají pomaličku ozývat křeče ve stehnech, asi 200 metrů před vrcholem jsou tak silné, že zase na chvíli musím zastavit. Chvíle odpočinku pomohla, tak můžu pokračovat, ale mám obavy, jestli se křeče nebudou vracet, hořčík už žádný nemám, tak to budu muset nějak přetrpět. V Dolní Lhotě dojíždím skupinu asi 4 závodníků z dlouhé trasy a snažím se jet s nima. Tempo je celkem rychlé, evidentně mají chuť závodit. Já ji ostatně mám taky, uvidíme, jak to půjde. Společně jedeme do Krásného Pole i kolem planetária, při přejezdu potoka se roztrháme, protože závodnici za mnou nezvolili správnou stopu a netrefili se na mostek, tak pokračujeme jenom ve třech. Posledních  pár metrů v lese a je tu výjezd na asfalt a to znamená poslední kilometr závodu. Ještě dojíždíme jednoho borce, který se k nám připojuje a v hlavě si pomalu střádám plány na závěrečný finiš. Jsme skupina pěti závodníků, jedu na druhém místě, před cílem je mírné stoupání, zkusím to v něm urvat? Uvidíme! Ještě před odbočením do stoupání se dostávám ve skupině na první pozici, ale jako na potvoru mi začíná křečovat levé stehno, nedá se nic dělat, na chvíli musím přestat šlapat, jenom se tak vyvážím, borce za mnou to nechává v klidu. Zkusím jednou otočit nohou, nebolí to, je rozhodnuto, zkusím to urvat. Ve stoupání tedy nastupuju, šlapu co to dá, otáčím se, jeden se za mnou drží, tak zatnu zuby a buším do toho ze všech sil, zatáčka vlevo, vidím cílový oblouk, otáčím se, za mnou mezera 30 metrů, je to jasné, teď už mě nikdo nepředjede. Protínám cílovou pásku a jsem rád, že to mám za sebou, jakmile zastavím vystřelují do obou stehen neskutečné křeče, ale teď už je mi to jedno.

Poslední stoupání do cíle zdroj: george81cz.rajce.net 

Chvíli odpočívám, užívám si vychlazený Birell, bavím se se známýma. Zajdu se taky opláchnout a zkusím pohledat nějaké ty výsledky, tam se dozvídám, že jsem dojel v čas 3:11:46 na 102. místě. Co se dá dělat, příští rok koridor pro první stovku zase nebude :-) Ale v tom okamžiku mi to vůbec nevadí a vzhledem k okolnostem, které mě den před závodem potkaly to beru jako výborné umístění. Potom co jsem si jakžtakž odpočinul jsem se vydal postavit do fronty na poslední občerstvení - klasický guláš. Tady potkávám Pavla, říkám mu, že je tady za super čas, ale uvádí mě do obrazu  tím, že z Horní Lhoty dojel po cestě, protože měl nějaké problémy a že celkově, mu trasa dala zabrat. Náš rozhovor uzavírá větou, která se určitě stane legendární: "Kdybych chtěl jet příští rok dlouhou, tak mě jebni po hlavě lopatou!" No uvidíme co se dá dělat, nějakou lopatu snad někde seženu. Já si ještě vystojím frontu, sním guláš a potom nasedám na kolo a spokojený si to mířím směr domů.

Výsledky 68 km trasy zde

Webové stránky závodu

Hodnocení závodu + zajímavosti:

K celému závodu nemám co vytknout, vše fungovalo jak mělo, značení trasy super, směrníci v nepřehledných místech a na křižovatkách, ochotní pořadatelé na občerstvovačkách. Skvělé zázemí v cíli, opravdu veliká spokojenost.

Za celý závod jsem vypil 3x0,75l bidon ionťáku + na každé občerstvovačce jeden kelímek vody. Během závodu jsem z občerstvovaček snědl dva banány a kousek pomeranče, z vlastních zásob 2x carbonex, 1/2  Endurosnacku, 1/2 voltage energy cake, 1x shleha (před závodem), 1x magneslife.

Statistika:
Vzdálenost: 69,94 km
Průměrná rychlost: 22,1 km/h
Maximální rychlost: 50,6 km/h
Čas: 3:09:55
Průměrné tepy: 156/min
Maximální tepy: 180/min
Umístění celkově/v kategorii: 102/18

Tracklog: