LysaCUP - 100x a dost?

Je pravda, že poslední dobou jsem na blog z vysoka kašlal. Ne, že bych se snad neúčastnil nějakých těch závodů atd., ale spíše nějak nebyla chuť psát o svých zážitcích a pocitech. Každopádně ale v neděli 13. 12. 2015 nastala historická událost, která si určitě nějaký ten článeček zaslouží. Jak je jasné z nadpisu, tak právě ten den jsem se účastnil své sté etapy LysaCUPu. Když se to jenom napíše, tak to nevypadá jako něco extra, ale když si člověk uvědomí, že etap je ročně maximálně 17, tak jednoduchými počty dojde k závěru, že absolvovat 100 etap rychleji něž za 6 let prostě nejde. A 6 let běhat každý víkend od listopadu do února na jeden kopec, bez ohledu na počasí už zní trochu jinak. Zkusím se tedy v rychlosti trochu poohlédnout za těmi 6 lety a poodhalit pomyslnou roušku tajemství, která se skrývá pod tím prostým pojmem - LysaCUP.

30.5. Valašský hrb

Ani letos jsem si nenechal ujít krásný závod na Hornovsacké magistrále - Valašský hrb. Oproti loňskému ročníku se udála řada změn, mezi nejpodstatnější určitě patřila změna centra závodu, které se přesunulo z Vsackého Cábu k horskému hotelu Čarták na Soláni. Letos se rozrostl i výběr variant délky jednotlivých tras, ale já zůstávám věrný tradici a chci absolvovat tu nejdelší. Což znamená nějakých 55 km s celkem přívětivým převýšením okolo 1900 m. Na trati by mě mělo čekat celkem 9 občerstvovaček, což je naprostý luxus, ale přece jenom si s sebou beru batoh, kdybych měl větší žízeň nebo hlad. Počasí hned od rána ukazovalo svou přívětivou tvář, takže bylo jasné, že dneska zimou určitě trpět nebudeme. Na startovní čáře se nás sešlo celkem dost, odhadem kolem 200 závodníků. 

25.4. Porubajk MTB maraton

Jako každoročně, tak i letos jsem se postavil na start dlouhé trasy Porubajku. Pokud jsem vždycky před startem tvrdil, že mám minimální nájezd kilometrů, tak letos to určitě byla pravda. Protože dlouhou dobu panovalo zimní počasí, tak jsem tomu najíždění moc nedal. I z tohoto důvodu nešlo očekávat žádné výrazné výsledky a tak jsem k celému závodu přistupoval poněkud ležérně. Plán byl naprosto jednoduchý, nikam se příliš nehnat a spíš si to jenom pořádně užít. Číslo jsem si vyzvedl den předem, takže v sobotu jsem nemusel nikam spěchat. Počasí opět nezklamalo a ukázalo tu pravou jarní tvář. Příjemná teplota a jasno byl první předpoklad toto, že bych si to opravdu mohl užít. Další věc, která mi hrála do karet byla ta, že se Pavel letos rozhodl jet krátkou trasu, takže jsem se nemusel stresovat, že by mě nedejbože předjel.

10.-11.4. Horská výzva Jeseníky

Začátek dubna je už tradičně věnován startu série závodů Horská výzva. Nejinak tomu bylo i letos a tak jsem se po třetí za sebou postavil na start závodu v Jeseníkách. Dalo by se říct, že už se jedná o jistou rutinu, ale v tomto ročníku byla spousta věcí jinak. Každoročně jsme se s Ondrou přihlašovali hned po spuštění registrace, ovšem když jsme zjistili, že se startovné opět o nějakou tu korunu navýšilo, rozhodli jsme se, že to necháme osudu a pokusíme se registraci koupit až těsně před startem. O účast v závodě jsme až tak úplně nestáli a tak i kdyby se náhodou stalo, že bychom registraci nekoupili, tak by nás to nějak extra nemrzelo. Zhruba týden před startem se začaly objevovat nabídky prodeje a tak jsme jednu využili. Domluva byla bezproblémová, všechno vyšlo na jedničku a druhý den jsme měli všechno zařízené. Trochu mě rozhodilo, že někdy v úterý (tzn. 3 dny před startem) mi Ondra sděluje, že měl teplotku a že neví, jestli vůbec bude schopný závod absolvovat. Zatím jsem to moc neřešil, ale když jsem se ve čtvrtek dozvěděl, že se jeho zdravotní stav ještě zhoršil, tak mě trochu polilo horko. Následovala rychloakce shánění náhradního parťáka, rozhodil jsem sítě na všechny strany, něco vypadalo slibně, ale zatím nic jistého. Vyřešilo se to až v pátek kolem oběda, kdy jsem se domluvil s Dušanem, se kterým jsem vloni absolvoval značnou část Jesenické 100. Dilema parťáka tedy bylo vyřešeno, následoval ovšem další oříšek v podobě shánění dopravy. Po dalším kolečku sms a telefonátů se díky Kurrimu vyřešilo i toto a tak jsem se relativně s klidnou hlavou mohl začít chystat. Teď už šlo všechno jako na drátkách, dokonce jsem se stihl i na chvíli prospat. Přesně podle domluvy krátce před sedmou nasedám s Kurrim do auta, seznamuji se s Martinem, ještě vyzvedáváme jeho parťačku a potom už vyrážíme směr Kouty nad Desnou.

22.2. LysaCUP 2015 #16 - Ostravice - hráz přehrady Šance

Je to k nevíře, ale letošní ročník LysaCUPu se nezadržitelně blíží ke svému konci. Předposlední etapa se běžela v neděli 22.2. z Ostravice, konkrétně od hráze přehrady Šance. Na poslední cestu touto trasou nemám moc příjemné vzpomínky, každopádně dneska hromady sněhu a s tím spojené prošlapávání určitě nehrozí. Počasí je příjemné, polojasno, celkem teplo a bezvětří, vypadá to na příjemnou etapu. během rozběhání zjišťuji, že v lese je úzká vyšlapaná cestička a to znamená, že hned ze startu se po asfaltu bude bojovat o co nejlepší pozici. To mě až tak nerozhází, s tím jsem celkem počítal, ale co je daleko nepříjemnější, je to, že ve stehnech pociťuji nezvyklou bolest. Asi jsem to v pátek s proběhnutím trochu přehnal a nohy se nějak nestihly dít do kupy. No uvidíme, snad se to nějak rozběhne.